Klobouček

Uháčkovala jsem Adélce klobouček proti sluníčku. Je z Camilly, 100 % bavlna.

Hodně jsem zápasila s velikostí, několikrát jsem párala. A stejně je to jiné, když má Áďa zapletené copy, a jiné, když má culík na temeni hlavy.

Žluté šaty pro princeznu

Háčkování krajky mi bavilo, tak jsem si udělala asi metr dlouhou krajku Ádě na šaty. Je podle stejného návodu, akorát jsem tentokrát vynechala poslední řadu.
 

Koupila jsem si žlutý kostičkovaný popelín a za večer jsem Ádě ušila šaty, úplně jako pro princeznu.

 
Užívá si je. Jsou podle střihu z Burdy číslo 12 z roku 2004, zvětšované z velikosti 122. Nějak se mi nepodařilo najít podobný střih ve větší velikosti. A nabíranou sukni jsem si nemohla dovolit, i tak jsem ke krajce nakonec přiáčkovávala dva vzorky :)

Krajka

Při brouzdání na netu jsem narazila na pěkný penálek na háčky. Už mi napadlo ušít něco podobného na jehlice, mám jich dost, letos jsem ještě zdědila věci po babičce, tak je třeba v té hromadě udržovat pořádek. Chtěla jsem ušít něco na způsob Adélky pastelkovníku, ale ještě jsem nic neušila. A v háčkách je také nepořádek, tak proč nezačít s nimi.

A začala jsem háčkovanou krajkou :) Je to první podle tohoto návodu.

Ještě ji vyprat a naškrobit ....

Je úžasně romantická, co :) Překvapilo mě, že to jde docela rychle, za necelé dva dny byla hotová. Jsou tam tedy dvě chybky (o kterých vím, a asi hodně těch ostatních), zjistila jsem to až o řadu dál a už se mi to nechtělo párat, je to první pokus. A taky jsem se rozhodla, že ušiji Ádě bílou sukni s krajkou na dolním lemu. A začnu tou krajkou. Sukni pak střihnu podle toho, jak bude krajka dlouhá :)

Další obal na karty do školy

Zalaminovala jsem do školy další karty, tentokrát rodinu. Protože čím jiným by se to globální čtení mělo začínat, že. MÁMA, TÁTA, BÁBA, DĚDA a PÁN a PANÍ. A ušila jsem na to nový obal, z puntíkatého plátna, se zavíráním na gumičku.

 

Ponožtičky v námořnických barvách

Další dárek pro mrňouska, tentokrát námořnické ...

Nová vyšívaná utěrka

 

Konečně jsem dodělala utěrku, co je rozdělaná už tak rok a půl. Vyšívaných obrázků už mám hodně, některé jsem ještě ani nepověsila na zeď, na ubrus jsem neměla náladu, mám už tři, tak to zatím stačí, dečky nemám ráda, tak jsem si udělala utěrku. Můj hodný muž se mě nezapomněl zeptat, jestli si myslím, že bude vyšívaná lépe utírat, ale co ....

Úplně v konci se to ještě celé zdrželo, nejdříve mi na posledních 30 křížků došla bílá nit, pro kterou jsem se musela zapustit hluboko do krabic, potom mi ještě nějak dlouho trvalo obšití okraje na stroji. Ale je hotovo.

Teď je třeba ji vyprat, díky tomu, že je celobílá, tak doufám, že ji budu moci udržovat savem ....

BTW je vyrobená ze zbytků ubrusu, na kterém je focená ... A na ten občas musím savo vzít.

Pytlík na kaštany

Od podzimní kaštanové sezóny má Áda na kaštany speciální pytlík. Původně jsem myslela, že se s nimi budeme učit počítat.

Pytlík je z džínoviny, podšívka z mojí staré zelené bavlněné košile.

Na aplikaci kaštánků jsem našla zbytky ze dvou různě hnědých manžestrů porubu. Zelený pichlavý obal na kaštánky je z mé košile, která byla na ramenou už tak vyšisovaná, že jsem mohla jako tmavší a světlejší zelenou použít vyšisované a nevyšisované místo.

Obal na knihu podruhé

Tak hurá, dodělala jsem obal na knihu.

Látku jsem podlepila výztuhou, hlavně aby se nitě nepáraly, přeci jenom je to vyšívané předním stehem, hodí se i to, že je obal pevnější. Za podšívku jsem vybrala oranžové bavlněné plátno z Ikea. Aby obal nepadal, tak jsem ještě musela vyšívanou látku nastavit  na obou stranách.

Nakonec jsem zjistila, že tu knihu do toho nacpu tak tak. Být to o milimetr menší ....

Kniha v novém hávu poprvé

V krabici od bot se na stolku válí několik rozdělaných věcí, které by potřebovaly dorazit. Dneska jsem se pokusila o dodělání obalu na knihu Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky. Už je dovyšíváno, ještě podlepit výztuhou, podšívku, a bude hotovo. Doufám, že brzo.

Začalo to tím, že jsem ve stejný okamžik dostala tuto krásnou špulku s oranžovou nití od kolegyně v práci a zároveň jsem podědila spoustu šití po babičce. Látky jsem vyprala a při tom jsem objevila tento krásný len v přírodních barvách, asi to byly ubrusy nebo dečky. 

Ustřihla jsem si kousek a pustila jsem se do vyšívání. Oranžová nit bez křížení prachobyčejným předním stehem se vine po látce a nikde se nekříží. Příště se budu snažit, aby končila a začínala na stejném místě :)

No a potom jsem se zanořila do knihovny a hledala jsem knihu, která by svým formátem vyhovovala látce. Vyhrály Staré řecké báje a pověsti Eduarda Petišky. Jsou dost velké, koupila jsem si je před mou první cestou do Řecka v antikvariátu. Asi bych si je měla znovu přečíst.

Duhový obal na mobil

Protože se mi námořnický obal na mobil někde ztratil, udělala jsem si nový. Tentokrát v protišpinící barvě s troškou duhy, aby byl veselejší. Prostě něco decentně rozpustilého :)

 

Myslím, že mé postarší nokii vyloženě sluší.

 

Trošku mě mrzí, že modrá je tak tmavá, až se ztrácí. Jinou jsem doma neměla, je to zbytek z námořnického obalu na mobil, a duha bez modré, to by nešlo.